Laugarvatnshellir

Laugarvatnshellir je dvojice uměle vytvořených jeskyní poblíž jezera Laugarvatn na jihu Islandu. Jeskyně byly vyhloubeny v měkké hornině a po dlouhou dobu sloužily především jako úkryt a chlév pro ovce, kterých se do nich podle tradice vešlo několik set.

Kdo jeskyně původně vytvořil, není úplně jasné a spekuluje se i o tom, že by to mohli být irští mniši ještě v době před vikinským osídlením Islandu. Ti se podle některých teorií na Island plavili v kožených člunech v rámci svých náboženských výprav.

Na počátku 20. století se však jeskyně staly skutečným domovem dvou islandských rodin. První pár, Indriði Guðmundsson a Guðrún Kolbeinsdóttir, se zde usadil v roce 1910 a žil zde jedenáct měsíců. Druhá rodina, Jón Þorvarðarson a Vigdís Helgadóttir, vydržela o mnoho déle a obývala jeskyně v letech 1918–1922. Dvě z jejich tří dětí se dokonce narodily právě tady v jeskyni Laugarvatnshellir. V jedné části jeskyně žily ovce a v druhé lidé. Jednoduchý systém cirkulace vzduchu lidem zajišťoval alespoň základní teplo, které vytvářely ovce ve vedlejší, spodní místnosti.

Zajímavý byl také způsob získávání vody. Ta prosakovala měkkou horninou a v jednom místě, kde voda odkapávala, ji obyvatelé zachytávali do nádob. Měli tak sice pomalý, ale zato velmi spolehlivý zdroj dobré pitné vody.

Jelikož jsme na Islandu, určitě vás nepřekvapí, že se s Laugarvatnshellir pojí také řada místních pověstí o elfech, kteří měli v jeskyních žít. Jedna z nich vypráví o pastýři, jehož ovce odmítaly do jeskyně vejít a který nakonec podlehl prapodivným silám uvnitř. Ty ho měly smýkat po zemi a nakonec ho přiměly odejít i s ovcemi. Krátce nato oblast zasáhla několikadenní sněhová bouře, během které by v jeskyni pravděpodobně zahynul.

Jeskyně Laugarvatnshellir byly v roce 2017 obnoveny a zpřístupněny veřejnosti jako připomínka neobvyklého způsobu života na islandském venkově na počátku 20. století.